NEPŘEMOŽITELNÍ ROSTEM’...

Otokar Březina

Budiž tán z dálky přicháze u stolu našeho(T9m) Osa dům náš nikdy neza se do noci tajem(T10m) ani smrti ani bolesti(T5m) ani navštěvovatelům svě neviditelných(T8m) Když jsme žali odračky naše hrs sbíra zpívaly(T10m) Pozdraveni buďte bratří nezná(T6m) kteří okute chleba našeho(T6m) ve sladkosti jeho poznáte(T5m) bles chuť i šeň pobe slunečních(T7m) neboť uzrál von mezi bouřemi a plameny(T8m) Ci je tvá řeč a mlče jak bojiš(T7m) leží mezi rodem mým a tvým(T5m) Ale každým krokem k prahu našemu přešel jsi stale(T9m) a jazyk kterým naše duše hovoří(T6m) starší je než ru souhvězdí jež slunci našemu(T8m) ukobavku zpívala(T4f) Chudá byla ze ot mých a tvých A vešli v ni(T8m) oči zastře jak poslo do města obležeho(T9m) a vyšli oči zastře a cestou k smrti celou přešli ji(T9m) Ale ny rozšířila se a každým krokem naším hlubší jest(T10m) a tajuplnější(T3f) Všechna slunce vycháze v ní a zapada(T7f) zamyšle noci čeka(T5m) v azur je všechna moře vyla obla svých loďstva etherná(T11m) veleměsta je zdviha se pode všemi nebesy(T9m) Do propasti obou kos rozložila se kde hvězdy posled(T10m) jako pohranič kameny nám sví ze hlubin(T8m) mléč dráha vře jak chy lostho jetele(T8m) v nesčíslných křídel jiskře a v utiše vnitř tajem(T10m) hvězdy neviditelho blankytu se odže ohni sladmi(T11m) V mrazu bolesti jak včely úlu zimho se k so tiskneme(T10m) ve všech světech miliony bytos(T6m) zašeni v třesou se hrozen jedi v hloubce prosto(T10m) všechna tězství jsou naše tězství a k pohoš stolu našeho(T11m) pode všemi slunci kosmu zraje naše ovoce(T8m) Jako dobyvatele jsme vojska mrtvých vyslali(T8m) aby připravovali nám cestu v světech neviditelných(T9m) Nepřemožitelni rostem zr se v utrpe ro(T10m) kvas la noho A naše láska jest jak tajupl povstá(T10m) po tice let připravova na zemi(T7m) Konstelace nad obzorem vystupu(T7m) jsou jak našich ohňů zname(T5m) kte blíží se bor vyňuje s táborem(T8m) Známe jmena bouří všech jež krouží nad královstvími(T8m) a pak s křídly svěšemi unave odpočíva(T9m) na řících štítech ledov(T5m) Dcery moře(T2f) vodody v horách a veletoky v hloubce prale(T10m) k prsům mateřským jež le z pa svých krystalných(T8m) naše slova harmonic nesou zemi všech jazy(T9m) Mezi dvěma zahradami rovkomi(T7m) azuro mosty ledo nám klenou ticile(T9m) V zraku la v letu ptá ve včel heroismu pokorném(T9m) čteme svo cesty zname(T5m) ky šepta si naše tajemství a odcháze(T9m) v teskném úsměvu je svěřovaly přicházecím(T8m) Soumaři již přemoženi pís fléten kleka(T8m) aby přijali svá břemena(T5m) k slovům našich mistrů živly před mi se kladou věr(T9m) Proti li své nám slouží úzkost deamo fantomy půlnoč(T10m) tragičtí stavite šílenství(T5m) Cesty naše srovva zetřese A do noci(T9m) jako zale ohně přátelské nám sví horstva sopeč(T10m) A jak po kamenech mechem zelených jež vyčníva z vln(T9m) v místech nebezpečných přecho(T5m) od ostrovu k ostrovu před mi tančí jara nad zrcadly vod(T10m) do slunečných dla chytace ptáky (T8m) a mole(T2f) Blízkost naši tuší rodo zapřaže k pluhu (T10m) od oceánu k oceánu všemi pevninami brázdu táhnou(T11m) ostří pluhu šleha blesky zary v lůno prahor(T10m) Miliony zra rozevřených úžasem v tajemství ze hleme(T11m) Všechny ruce pracu ze naše jsou(T7m) Zahaleni do obla žhoucích hmyzu čerho(T8m) mezi ženci ro všech jdeme z vě do (T8m) na oasách pouš na rovinách melancholických(T8m) tragicmi městy podze a mezi hněmi(T8m) V zracích osl květy krva vi staveb gigantských(T10m) na tici staveništích ze sestupujem s leše(T9m) Zvo naše širočina v temném hvoz tajuplném(T8f) v horských lesích pod ledovci v lonicích u pramoře(T8f) z kaž ny prýští sladkým dechem ocel vo(T8f) rozle údery(T4m) Přes města a oceány v obrat pouš sol(T8f) v ticho moře polárho vyšších svě souostro(T8f) naše ny před svíním bi do bran uzavřených(T8f) ticerým echem le sot zpěvu stříbrho(T8f) slad křik odpodi duchů jitř u(T8f) kří z hlubin vesmíru(T4m) Neptej se kam jdeme Hvězd se ptej jež le nad mi(T8m) slun kte vyjíž se spřežením ze(T7f) vozataji královští(T4m) Ptej se žen když jejich oči láskou rozšířily se jak v šílenství(T10m) hlubo jak osud a jak smrt a jako azur slun neviditelných(T11m) Ptej se uracích když jejich tvář jak hladina zmíta boles(T11m) sladce utiší se v bezvětří a zraky před sluncem(T8m) ponejprv se nezara(T5m) Na tici místech v tuto hodinu(T6m) do horečných sně mateřských se naklá zjevy etherné(T10m) a slova pro sluch lidský neslyšitelná(T6m) v procitnu pro v polibky a v tesknou ekstasi(T9m) v agoniích mezi životem a smr šepta(T8m) Ticho jest a jem bije srdce vod(T6m) Do bezvětří hor oddech kvě pobřežních(T8m) Za obzorem zpí slunce přicháze no rody(T10m) Hlubo je noc však milu vi srdcem svým(T8m)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 7
Celkem veršů: 106
Trochej: 106 (100 %)