V městečko prostinké jsem žití unik seči.
Jde zvěst, že v hojnosti mi osud darů dal,
že mlád a bohat jsem. Těším se matek péči,
by mladý cizinec v jich sladké uváz léči.
A laskavý jich spěch mne něžně dojímal.
Ó matky sklamané! Jdou korsem se dcerami,
z jichž zraků vysvítá k snům lásky ochota,
a vlídně kynou mi, jak zdravívá se známý,
když nechci zřít je sám, mně před zrak vedou samy
v svých dcerách rozkošných půvaby života.
Na pustém hřbitově má radost žití leží,
slzami bohat jsem a vzpomínkami mlád
a to mé bohatství bezpečný strážce střeží,
jenž dbá, by nevyschlo, a aby v kruté řeži
v krev každý odvážný, jenž by je vzít chtěl, pad.
Po takém bohatství Vy netoužíte ani,
a skytnout mládím svým ničeho nemohu.
Tvář často siná se zkoumavě ke mně sklání,
a hledíc v oči mi mluví o umírání,
illusích života, však nikdy o Bohu.
Na tmavé koberce by brzo slába klesla
ta Vaše růžná dceř, jen k smrti bych ji zved.
Žal nový vyrazil by z dlaní moje vesla,
a té, jež lásku mi a mladé štěstí nesla,
bych v ticho obřadů svou píseň musil pět:
Na pustém hřbitově má radost žití leží,
slzami bohat jsem a vzpomínkami mlád,
a to mé bohatství bezpečný strážce střeží,
jenž dbá, by nevyschlo, a aby v kruté řeži
v krev každý odvážný, jenž by je vzít chtěl, pad...