Zda v pánvích západů vyhasly hořících jantarů víry(Na)
zlat zelený var na popel spálených duh(Na)
a půlnocí svit jenž modrými parami síry(Na)
mlh závoje bílí a hází na zčernalý luh(Na)
Dnes barev necítím dechu jenž etherný prýští(Na)
do duší jak vůně jíž dýchá tajemství sad(Na)
spí v nervech ruky mé tvarů vlnění příští(Na)
a síla jež tká jim z předených paprsků šat(Na)
Má touha žízněním nadzemských květů a forem(Na)
dnes umírá ve zracích sluncí neznámých zář(Na)
a s voskovic světly táhnou mé myšlenky sborem(Na)
a obnášejí jí horečně vznícenou tvář(Na)