Má duše se vrátila z kvetoucích zahrad a měla(Na)
dech noci třpytný na nádheře údů Růžovým zlatem(Na)
zor navlhlý vějíř ovál jí vlasy a z jejího těla(Na)
jak lilií nesmělý pozdrav se vůně lila jí šatem(Na)
jenž utkán byl ze snění soumraků Ztlumené přívaly světla(Na)
hvězd oblaky bílé tak za nocí červnových sněží(Na)
se přelévaly jí z očí a na tváři v úsměvech kvetla(Na)
jí růžová radost a se rtů jí padala čistá a svěží(Na)
jak procitnutí stříbrných strun Ó Záři(Na)
a Šeření bytostí mé Ty paprsku věčného chvění(Na)
Znám rozkoš těch kvetoucích zahrad kde bledost tvých tváří(Na)
ó vynucené polibky dní na růže se mění(Na)
znám tavená zlata jež ve vlasech hasnou ti v žáru(Na)
a nocí tvých závratný mír jak oddech a vanutí křídel(Na)
i zapovězený půvab těch lázní kde v stříbrnou páru(Na)
jsi vystoupla zmládlá a vonná jak z pěny růžových mýdel(Na)
Ó proč jsi se vrátila V krajiny spálenou tíži(Na)
kde jak z ložisek hašených vápen zdvíhá se mlha(Na)
a květy umírají pod krystaly solí a níží(Na)
se zlomené v tlející zemi Ó viz na hřbitovech zvlhá(Na)
jak v narudlém pláči i náhrobní mramor A setmělou stepí(Na)
před blížící se bouří i ticho úzkostně zalká(Na)
A ty jsi se vrátila Do věčného šera kde úsměv tvůj lepý(Na)
ti uhasne v tváři zbělí ti na rtech a únavná dálka(Na)
těch zahrad odkud jsi přišla ti slzami v zraky se velne(Na)
Samota přadlena němá ve vychladlé síni sedne ti k boku(Na)
a v tváře tvé blednoucí ponoří zraky své ztuhlé a skelné(Na)
v nichž dříme tajemství posledních snů Až v šedivém toku(Na)
noc lítostné touhy stiskne ti prsa smutek věcí a času(Na)
dní které nastanou bolestné šeření prvé(Na)
a vztyčená vášní schvácená něhou ó smutná na místě jasu(Na)
pít budeš jen brutální rozkoš z nečisté číše mé krve(Na)