UMĚNÍ

Otokar Březina

Ó tesk hřbitove kde duše Velkých sní(J6m) a v hroby stale sbor skvoucích stí vchá(J6f) žár ohňů mystických jak žeh polár(J6m) ti k branám reflex (J3f) Tvých ja somnambul se blížím ve tvůj sad(J6m) kam pro se noc jak liv černých moří(J6f) na mrtvých kvě luh jenž v modrých ří šat(J6m) jak si fosfor hoří(J3f) Slov mých chvěje dým váš vyhaslých(J6m) v žal tvého mlče čas napjal pří šerou(J6f) vzdech mrtvých stu ti těž stou z lích(J6m) a tlí tvou atmosférou(J3f) Ó Věč rci zda smím kde chrám Tvůj z kovu ční(J6m) nad městem mramoru své krve touhou nečist(J6f) při malém olři pod klenbou poboč(J6m) Ti mši svou tichou přečíst(J3f) Do na extasí života čet chléb(J6m) na stole otním jenž posvěce kryje(J6f) pod snů mých žemi a světly modliteb(J6m) Tvých mrtvých relikvie(J3f) Zda v zlato kalicha mých rukou slabých tíž(J6m) krev svoji zračnou la Tvého hrozen(J6f) a světlem an zda zrak můj roznítíš(J6m) jenž k pološeru zrozen(J3f) Na hranicích svých dní Ti volám muč a pal(J6m) a v bo žařích mi tvář mou vyběl na sníh(J6f) v dí kadidlo do spálím žal(J6m) Ti ohněm ryt v básních(J3f) A pěnu rozkoše již lásky var(J6m) na purpur kober Ti v bí kví nastru(J6f) i blaho dívčích těl kde v ňader lita tvar(J6m) spí v alabastru(J3f) Svou duši v žha sloup vylám do nebes(J6m) a v rakev ly své jak v cín se složím ke snu(J6f) křečí Tajemství jak poraže kněz(J6m) u olřů Tvých klesnu(J3f)