PLES VĚČNÝCH SVÍTÁNÍ do soumraků mých zpíval,

Otokar Březina

PLES VĚČNÝCH SVÍ do soumra mých zpíval(J6f) v nach ží padních se třásl rosou jitř(J6f) Den času noho slunce ru stmíval(J6f) však šerem duše lil tajnou ři vnitř(J6f) Most bledých paprs seň zdvihla v pýše(J6f) nad hlubin zrcadla kam obraz hvězd jsi protkal(J6f) touhy ka šly po něm v rod še(J6f) a mrtvých před sen sně na něm potkal(J6f) Včel rojem před bouří když myšlenka vřela(J6f) a ticha věč hlas v ní těžkým echem zmíral(J6f) když radost života mi dveře uzavřela(J6f) a pokyn bolesti je dálkám oteral(J6f) své stíny žha den na cestu noci metal(J6f) a z kvě jablo mi leden chal v sněhu(J6f) ze zr vteřin mých sad jiných zkvétal(J6f) a šelest ko mi pěl o druhém břehu(J6f) V hod věčných vzkříše tvůj kvas jsem toužil ti(J6f) však žhavých účinků jsem neznal zrá tvého(J6f) teď mdlý a opojen v své krvi slyším hřmíti(J6f) let vichrů z vinic tvých žár ta tajemho(J6f) U zdro nafty tvé jež zaleny chvě(J6f) se dechem stale a sví věčným zořím(J6f) jsem lampu doval však plnou číši je(J6f) jsem převrh na sebe a v plamenech teď hořím(J6f)