Znám chvíle úzkosti když hladiny duše zahoustlé zatížením(Na)
dech větrů z pohoří Dálek mi svraští nervosním chvěním(Na)
květ slunce v nich roztříští v salvy bolestných jisker a žehů(Na)
a roztřese obrazy zahrad jež do hlubin vyrostly z břehů(Na)
Když z kráterů Západů zdvihne se popel a v řeřavém plání(Na)
noc uhaslých hvězd a neznámých jiter mi do tváře vhání(Na)
a v příšerném rytmu jejž skanduje předení umírajících rukou(Na)
mých myšlenek ztrhané lety jak křídla krvavá tlukou(Na)
a v závrať mne rozhoupávají nad vlny tvůrčího zmaru(Na)
kam padají světy nenávisti a smutku a světel a tvarů(Na)
dějiny vykrvácených rodů mlčení zakřiknutých duší(Na)
sny které dřímou sny které září a sny které tuší(Na)
a všechny které se nerozsvítily Hodiny věčné a teskné(Na)
jež neudeřily Dni jichž ponuré svítání leskne(Na)
se v nocích nestvořených sluncí až vlající jednou(Na)
jak svinuté prapory v rukou Nejvyššího se zvednou(Na)
Proč odvracíš se ó Slabá když blížíš se k rodnému prahu(Na)
Když z výparů dědičných lánů cítíš tajemnou vláhu(Na)
jež pozdvihla z prachu tvé snění A zrak tvůj bázliv a schýlen(Na)
proč svírá se v slzách před zardělým reflexem otcovských dílen(Na)
Slyš hučení odvěkých moří pod blankytů ohnivou šíří(Na)
Protéká splavem tisíců duší a vře a jiskří a víří(Na)
a šlehá K pochodu tvému píseň Od břehů věčna se slívá(Na)
a z jejího refrénu pozvání Nejvyššího ti zpívá(Na)