PODOBNÁ NOCI...

Otokar Březina

Zas dáv bolest v záře zra mých mrazivou mlhou se vssála(Na) a řeřa vydycho barev mi srážela v běla kotouče chmur(Na) Touha duše v třese chorobném dotknout se la(Na) myšlenek rozžhavených klaviatur(Na) Šat soumraku duši mou obkal z doutnavých palčivých paprs snován(Na) a ticho do nejhlubších hrobových poloh sjížlo klením škál(Na) Den odcházel zarmoucen útrpným pokynem hodin pozdravován(Na) jak od lože mrtho ode mne v zádumčivou svou dál(Na) Jen bolest mi chala hlubokým dechem jenž Vzkříše zpí(Na) nepodrobe času těz nepřítelky snu(Na) podob noci jež jediným pohledem do všech oken se (Na) a všem pohledům ot jedi okno k věčmu dnu(Na) Jen bolest mi chala hlubokým dechem v němž utajen leží(Na) křik matky jak v prv mou hodinu chudou se táh(Na) i posled křik příšer sa jenž v hlubinách duše střeží(Na) tohoto sně slzami vlhnou práh(Na)