AŽ SEDNEŠ ZA MŮJ STŮL...

Otokar Březina

V těch krajích duše kde neplá světlo den(J6f) zas dávným šelestem se blíží doba žní(J6m) zr ztrace tam zavál tr sně(J6f) a v klasech mlékem zrá mu ře síč(J6m) Vod věčných oddechem zas večer ží prossát(J6f) dech ze vrat mi stou osením(J6m) v šum trů mořských v kle mrtvých osad(J6f) pád rosy hřbitov mi zvo umdlením(J6m) Jdu tesk duší svou kde setba noci zraje(J6f) bezdětný hospodář po zkvetlých mezích sám(J6m) a v hud tuše jež siným světlem hraje(J6f) na noci budou své lásky vzponám(J6m) sedneš za můj stůl čeka Nepozva(J6f) se zraky tajemství se slovy mi(J6m) s bohatstvím neznámým milost ova(J6f) s dotknutím ledovým s polibky věčmi(J6m) v náš poj šumi var času bude vříti(J6f) vír hla barev tíž sen pl snů a dní(J6m) a chléb rozlomíš z mé hoř setby ži(J6f) žeň poznáš kla mých chuť ře síč(J6m)