MÉ DĚDICTVÍ POLOŽI’S...

Otokar Březina

slova nejlahodnější mi zemřela v bolestném mlče(Na) pohledy nejmluvnější uhasly bez odpo(Na) když mrt slova mne probu čitkou ze sně(Na) mrt pohledy z bezesných no mi do duše hle(Na) Úsměvy jež v tvářích mi zkvetly v cizích duších mi uvadly(Na) a kte v cizích tvářích mi zvadly v duši mne rozkvet bo(Na) Krůje jež z naříznutých vět rozkoše na rty mi nepadly(Na) v sně na rtech mi rozly jak zestyd v krystaly so(Na) Na cestách mých kro ležely stíny z obla stale(Na) na cestách mých zra obrazy vzduš odraže z nekonečna(Na) na cestách touhy tmělo se mystických blanky rozpě(Na) na cestách duše teskno a dvojsmysl mlče věčna(Na) dictví položils v krajinu sně a tuše(Na) že jsi vytrhal a přesadil do jejich zračných sa(Na) jejich mne omdlí v extasích modlitby a u(Na) a nádhera jejich barev hoří mi ze pa(Na)