Tvou mocí náš ruměnec přelil se do tváří nepřátel našich(Na)
když tváře nám zsinaly bázní(Na)
a světla ve zracích nepřátel učinils jasná jak hvězdy soumrakem naším(Na)
Z mlčení našeho se pozdvihly radostné výkřiky jejich(Na)
a vzdech našich hrobových květů z poupat svých dýchali líbeznou vůní(Na)
Ale náš přízrak plížil se do jejich snění v řetěz jejich tančících písní se zapjal(Na)
a nejtišší samoty naše byly místem kde jsme se potkávali(Na)
Těžký stín tajemství tvého od věků leží mezi dušemi jejich a námi(Na)
Mystické světlo jež rozsvítils zrakům jinak se zlomilo do jejich niter(Na)
a léto v němž jejich úroda zrála našimi nivami táhlo jak požáry stepní(Na)
Z hlasu jejich šumí nám větry jež staletí nesly nám bouři(Na)
žal pláče zapomenutého a zoufalé mlčení na zříceninách(Na)
Úsměv jejich je pln nebezpečenství a vzpomínek na neznámá vítězství mrtvých(Na)
a teskno na čelech jejich je stínem záhadných smrtí před staletími(Na)
V myšlenkách našich a jejich zápasí němé víření hlasů ze hlubin duší(Na)
echa myšlenek otců odkazy smutků a viny vychladlých krví(Na)
těžký stín tajemství tvého leží mezi dušemi jejich a námi(Na)
Všudypřítomný Úsměve nezměněný staletími(Na)
Objetí rozpjaté nekonečností Zpívající tepote tisíců srdcí(Na)
Plameni sršící ze zraků rozkoší zhasínajících(Na)
Ty jehož láska padá jako hořící síra v zahrady pozemské lásky(Na)
Modlíme se modlitbu za nepřátele kteří jdou proti nám v soumracích žití(Na)
za ty kteří jdou mimo nás neznámí pro dálku země a smrti(Na)
a za ty kteří čekají v budoucích jitrech na jitra našeho rodu(Na)
Těžký stín tajemství tvého leží mezi dušemi jejich a námi(Na)
Vítězství naše jsou cestami k tobě a v přemožení našem vítězství neviditelná(Na)
Svištění mečů šelestí nárazem klasů tajemných zrání Rány mají echa svá v dálce(Na)
V broušené oceli naší a nepřátel našich odrážíš jedno slunce všech jiter(Na)
a semeni z rukou krvácejících dáváš vykvésti liliemi(Na)
Nesčetné plameny od věků stravují tmu I slunce a tajemná žízeň všech světů(Na)
ale vždy znova se valí s kosmických výší A přece bude naposled světlo(Na)
A bolestné výkřiky naše zvoniti budou jednou jak včely(Na)
když blíží se k úlům se sladkostí medu jejž sebraly na nivách věků(Na)
Tvoji tajemnou výpravu bojujeme(Na)
Vůdce setnin jsi určil a výši jich dal jsi přehlédnout tisíciletí(Na)
paprsky pohledu jejich se nezlomily v přechodu z prostředí do prostředí(Na)
a šepot rozkazů jejich jsi proměnil v bouři ohlasem hlubin(Na)
Dals sílu útoku našemu když krajiny světla duněly našimi kroky(Na)
a sílu rameni nepřátel když jsme osnovali vítězství denní(Na)
při pochodních nočních(Na)
Dni naše vstávají v mlhách jak podzimní slunce a teskno a teskno a teskno(Na)
Umdlení naše na nivy nepřátel zasívá růže A naše cesta vede až k hranicím času(Na)
Ó Věčný(Na)
Bolest všech vítězství kouří se k tobě azurem staletí příštích jak prosebná oběť(Na)
a spětí všech rukou svlažené slzami volá po mystickém odpuštění(Na)
Učiň rány naše sladké a nezmenšující počet živých ale zvětšující(Na)
v tichu bolesti své ať slyšíme šuměti v duši mystické prameny světla(Na)
neboť bolest a světlo jsou formami jediné vibrace tajemství tvého(Na)
V poledne zápasu našeho ať zvoní nám etherné polibky duší smířených smrtí(Na)
a tváře rozpálené odvěkou vinou ať ochladí rosa nového stínu(Na)
v němž i my duše svých nepřátel proniknem jednou v lítosti lásky(Na)
kterou jsme zapřeli s pláčem a v růžovém dešti polibků mrtvých(Na)
kterým jsi přikázal zvadnouti na rtech zápasícího(Na)