V našich nocích stíny drahých bloudily(T6m)
k našim duším beze slov nám šeptaly(T6m)
pod jich kroky aureoly z květů zářily(T7m)
a do tušení našich sálaly(J5m)
Ticho bylo úsměvem a vonnou předzvěstí(T7m)
letem nesčíslných křídel nesenou(T6m)
znělo zlahodnělým hlasem dávných bolestí(T7m)
a čistých políbení příštích ozvěnou(J6m)
Naslouchali jsme mu vzrušeni a zmateni(T7m)
hloubkou záhadnou svých duší dojati(T6m)
a náš každý dech byl procitnutím ze snění(T7m)
a každé procitnutí jemnou závratí(J6m)