KDYŽ Z LÁSKY TVÉ vyšlehnou světelné proudy tvé vůle(Na)
slavné a těžké jak tisíců životů život(Na)
a z prostoru vyrůstá prostor sršící světy(Na)
tu věky budoucích smrtí(Na)
provanou zachvěním Myšlenku tvou(Na)
A bolest tvá tvůrčí(Na)
až k posledním končinám vesmíru zalká(Na)
nesmírná rozlitá tisíciletími(Na)
hořící němými zápasy sluncí(Na)
jež metají z propastí ran svých kvasících ohněm(Na)
a gigantských tepen(Na)
oblouky plamenných vln(Na)
do výší tisíců mil(Na)
a pohnutými atmosférami(Na)
třesou všemi světy tvých duší(Na)
A nad jejich hloubkami zdvižené oblaky tmy(Na)
jak rozhrabaná hnízda ohnivých hadů(Na)
zasyčí sinými světly(Na)
a hněvem ztrnulých zraků(Na)
vždy otevřených(Na)
Neboť i ty Věčný a Třikráte Svatý(Na)
v propastech svého nitra(Na)
kde tisíce vesmírů mrtvých a budoucích dřímá(Na)
chováš svůj sen(Na)
a k němu se blížíš úzkostí lásky(Na)
tajemstvím věků(Na)
A my všichni nesmrtelni tvou vůlí(Na)
bolestí svojí(Na)
tvé bolesti sdílíme slávu(Na)
A naše radost dar příliš těžký(Na)
jenž z dětských rukou nám dosud bezvládně padá(Na)
je slabostí naší(Na)
zesláblý odraz(Na)
vítězství tvých(Na)