SE SMRTÍ HOVOŘÍ SPÍCÍ...

Otokar Březina

Hle hodina v níž se přiží ješ těžce nemocným(Na) a láska na všedoucnosti(Na) Přes všechny moře a pevniny le k nám tice hla(Na) jimiž jak žalmy jednoho chóru bratří bratřím odpoda(Na) Dohořel pad se smr hovoří spí a naše města(Na) ztichla Ztraceným břehem je ze v moři nekonečnos(Na) a nad zestydl blankyt baldachýn otevře jesky basalto(Na) kte vyvřela ohněm Jen hlas tvých oceá v ní kví(Na) a jejich zpě vlny sem šleha tragickým tichem(Na) a směš jiskří se ze tmy plavem jemho zlata(Na) smyho z ostro nesčetných vzdálených svě(Na) nepřístupných A my zde zaja tvoji(Na) V bouři jež va se ky a pod sesumi slunci do še stří(Na) šum ko nad hnízdy zkrcemi(Na) Nikdo nad nás tajemstvím času se neblížil chudší k smrti(Na) neboť i bolest zrá stalemi k své dokonalosti(Na) a ovoce je pl mystických jader hořkne mnomi slunci(Na) Ničeho z toho co slíbila svým tem nám nedala ze(Na) kdo neviditel zažil příliš hu osu našich(Na) a aby srovna byla li jsme jenom važí sl(Na) Uprostřed bohatství života k nasyce všech žíz(Na) byla ří lost kořisti naší jak fantomy oblak(Na) táhnou v ilusi klammi hloubkami zrcadel vodních(Na) A sí přede aby lovily v nekonečnosti uzly na dně(Na) v tlecím nose tice jar(Na) Dni naše nejsladší byly jak dus sen šťastných z jiho světa(Na) z něhož procitnou ble a s chvěním(Na) po ce ta si ho připona(Na) Ticile čekali jsme ve tmě tajemství tvého(Na) ukoni lahodou věčho rytmu v dřímotu nenarozených(Na) jak stalo se že světlo to ze vniklo v hloubku od noci(Na) a otevřelo nám oči pro slzy a slunce(Na) Ah spáti ješ ticile krouží světy(Na) kolem propas ohně a pada uzrá zrna na klasech konstela(Na) v černou du etheru tvého v záhyby tvého klína(Na) nekonečnem rozprostřeho(Na) A žá li utrpe našeho tajem spravedlnost(Na) proč nemlu zřetel k našim duším Kdo před mi kráčel(Na) a vyřezal zname do ry stro pralesa tvého(Na) jimž nerozume A vlčí my pokryl větvemi kvě(Na) Proč slova proro zní jako halucinace(Na) k našemu sluchu v noc naší báz v houštinách lesních(Na) jiskří se stej fosfor oči i hvězdy Nemoc příliš tušíme nemoc(Na) v extatickém pro tváří v září bledosti svatých(Na) i v slovech příliš řících světlem k naší smrti nemo stala se pravda(Na) Tak jdeme smutni a žena družka naše mar tajemstvím zra(Na) mlu k nám o nesmrtelnosti Mar do úsměvu svého(Na) jak v závoj nebeských světel ha panenskou lost(Na) svého la Mar laska slibuje zapomenouti(Na) Noc ticile odňala bratrskou čistotu pohledům našim(Na) a rozklenula se mezi dnem muže a mezi dnem ženy(Na) klam své ticho jak stíny za každým polibkem šíří do nekonečna(Na) a je paprsky hvězd jsou ranami bles jimiž ura(Na) ti nejvznešenější Dni našich duší nikdy se nepotkáva(Na) Slunce jež nad sebou stej vysoko zříme(Na) je pro ni a pro nás rozdílno v čase(Na) Pláč otrokyň kví z růžových zahrad(Na) a v barbarském křiku ly umlkla sesterská duše(Na) tiše zpíva Obje naše stalo se jako zname do tmy(Na) jež vo bolest Ce ráj štěs ztrace ky(Na) leží zavře mezi mi Jen nejčistší sně le v ether(Na) dovede pohlédnout s výše do jeho řících sa(Na) z nichž mar se kouří do sedmera nebes(Na) A naše blou radost nadarmo hle své sestry(Na) Mystický polibek smíru nezahřměl dosud do všech (Na) jak zetřese v němž sta ze se zří(Na) a no se zdvihne v apotheosách(Na) Ale dosud vře had ukrytým ohněm(Na) pod sady oranžomi Gigantské formy dávho ži(Na) stiskla kamenným lisem a če(Na) A posledním tajemstvím la je bolest že kosmu duší(Na) Všemi prameny krve se va ticem smrcích (Na) Všechny mlýny života žene a etherně jem(Na) i sně tr mlýny na nejvyšších horách(Na) Chvě se v klávesách stíno ruce lehce jak moli čer(Na) každým naším vtáhnutím dechu pl se vzduchem tajem stroj(Na) v šílenství akordy ří sta duší zakví resonancemi(Na) den s no jak stránky jednoho listu se střída v knize mystické skladby(Na) Co zname polib šepot v této tragic hud jež hří(Na) z ticha nesčetných poče v mateřském le do ticha vlh ze(Na) vždy no a no a přece pl ticiletých reminiscen(Na) Úním trů le a vodstev k nebesům stou(Na) dar ze v symfonii svě(Na) vřava pasu proti nepřátelům neviditelným(Na) ticerosob dozně křiku jenž před dávmi ky(Na) zdvihl se v třese viny(Na) Hle oči jež stale mar toužily usnout(Na) sotva přivře znova se otra jejím kvícím echem(Na) a z hlubin dní našich a no fosfor (Na) noty nejvyšších (Na) Všechno je pl žíz A suché rty stále nás hleda ve tmách(Na) a krev naši dychti střebou Ale umdlením našim(Na) smě se jara květy tím ohnivějšími Hoř je práce v tajemství ze(Na) jak práce otro v dolech A světlo plame našich(Na) v třaskavém dechu hlubin dráž v temnotách předou ly(Na) Snopy žní našich bouřemi zvlhly srostly a obžily se(Na) kterak je zdvihnem a pome bratřím když naše ruce(Na) strha únavou stale orby se chvě(Na) Hle duše ti se koneč otevřely a za všemi blankyty jejich(Na) leží propast me že všechno zasáhla kletba Ptáci ší(Na) i plazo ze chvě se před mocnějšími Staletou válku(Na) vedou rody hmy v rostlin nejčistším svě(Na) je pas a chřadnu v němž von síč jemnost(Na) pod razu barbarské ly pasu vřením(Na) kloko v žáru svém život a na jeho ře(Na) se ko naje naše boles nesčetných bytos žijem(Na) Krev naše zdá se že vyprýštila z tajem ny Všeho(Na) a vtekla do našeho la a křečovitým pulsem v něm ří(Na) Mar rozžíme svá světla do noci v bouři kříži bles(Na) je pře pravda Zmate davy bratří zmučených žitím(Na) va se všemi cestami myšlenky naší z vě do (Na) A podobni šílencům kteří na přízraky své hle(Na) v rozkoši zapomenouti(Na) o nových křicích slasti sníme na ložích(Na) jež zchladla pod urami(Na) A západ jenž v staletích dávných se klenul jak brána věčho města(Na) z níž an přes čer propasti smrti spouš ří pada mosty(Na) a z hlubin ho světla zazní hosanna blažených duchů(Na) obloha nad boles ze sklenu z nehyb věčnosti štěs(Na) kletbou se změnil(Na) rem krve je slunce zapada(Na) k zenitu stří svou stydnou nou po všech hvězdách(Na) a strže život náš v menších a menších kruzích k němu se blíží(Na) by v jeho hloubce se potopil do tmy(Na) V plamennou Gehennu se valy naše oči a osleply žárem(Na) zrcadla vrže v ky heň a roztek na skel slzy(Na) Příšer smích jsme slyšeli ze tmy a sluch náš zkameněl(Na) jako ve pen uli všechno stej v něm šu(Na) moře úkladné vlny i rytmic úder andělských křídel(Na) Ticho Jako nad mrtmi ly(Na) nad mi v modlitbách klečely duše(Na) ve zracích visi(Na) Čas šemi letěl v bouři slávy a smrti s mystickým spřežením hvězd(Na) křižovatkami nekonečnos Vůz triumfál Nejvyššího(Na) prozen světelnou vichři cích(Na) Kam le tato jízda hřmí harmoniemi(Na) v nichž křiky milio lkacích duší se ztrá(Na) jak tiché úrodné pa deš v hud jež ze (Na) a cyklony hrůzy a smrti vesmírem otřása(Na) jsou jako tr jenž rozší pozvá slavnostních zvo(Na) jediným dechnutím s tice ží(Na) Kam le tato jízda Kde se zasta jednou(Na) řila kola(Na) v bílých plamenech žhaly tajem osy jak slunce(Na) oblaky jisker pokryly ostrovy duší a zrním svaho ohně lily spí(Na) Vzrůstala světel vojska od k věku jak seň(Na) již prv zachytil z božského Slova(Na) a mezi stupy zapěl(Na) a kte se rtů na rty se šíří(Na) zachvá všechny(Na) miliony duší(Na) v plamenech jednoho rytmu(Na)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 20
Celkem veršů: 152
Neurčeno: 152 (100 %)