Vod věčný pláč se v těžkých slzách ze skal prýštil(J6f)
pralesů dávných vlažil vegetaci kamennou(J7m)
a v štolách nejhlubšího obzoru se tříštil(J6f)
jak povzdech zajatého množství hořkou ozvěnou(J7m)
Tam sestoupli jsme v řadě své do díla tajemného(J7f)
pod zahrad kořeny a pod základy měst(J6m)
a v místech neznámých se báli světla svého(J6f)
jež v otrávených hloubkách nebezpečné jest(J6m)
v hodinách jež věků mlčením jsou obtěžkány(J7f)
jak tepot srdcí v zápase úmluvy tajné signály(J8m)
svých bratří naproti nám pracujících rány(J6f)
za stěnou kamennou v úžase bolestném jsme slýchali(J8m)
Ó tepající v hlubinách neznámí oddělení(J7f)
věřící církve tajemné a v katakomby zakleté(J8m)
za hlahol ran a srdcí svých bratrské pozdravení(J7f)
jak pocel duchový na rty své přijměte(J6m)
Je skryt nám obraz váš a nadarmo se hrouží(J6f)
zornice v žízni rozšířené do temnot(J6m)
a žhoucí výkřik náš jenž skály proletěti touží(J7f)
v tragické ticho rozdrcen je pláčem věčných vod(J7m)
Však jaro táhne nad námi do sadův oslněných(J7f)
dní všemohoucích dvůr je provází(J5m)
a z horizontů magických do nekonečna rozvlněných(J8f)
žeň prvních květů královských se zdvíhá v sladké extasi(J8m)
Tam nejednou snad potkáme se v bílých zahrad zářích(J7f)
ve shromáždění májovém když práce žár se utiší(J8m)
však jenom bledost záhadná na proměněných tvářích(J7f)
nám prozradí že v hlubinách jsme byli nejbližší(J7m)