TOBĚ VDĚČÍM...

Ludvík Lošťák

Tobě vděčím, moje milá, že’s mě doufat naučila, neboť věřím, květe bílý, k jasnému že spějem cíli. Přijde jaro – duše vysní mnoho nových lásky písní, v náruč Tvojí budou spěti orlem, který k slunci letí... A mé srdce bez úkoje zaplesá si: Věčně’s moje!

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

647. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. X. Dík, vřelý dík za drahá, zlatá slova (Jaroslav Vrchlický)
  2. PODZIMNÍ SLUNCE. (Alois Škampa)
  3. Už je pozdě! (Adolf Heyduk)
  4. VI. Tak nekonečně, drahá, nekonečně (Adolf Heyduk)
  5. VIII. Jmeniny Vaše na prahu jara, (Herma Pilbauerová)
  6. 45. Radostí mi srdce buší; (Josef Uhlíř)
  7. 84. Poněvadž Tě ráda mám, (Eduard Just)
  8. BLAHOPŘÁNÍ (Stanislav Kostka Neumann)
  9. XXIV. Tě viniť nechci, že by tvoje vzorná (Gustav Pfleger Moravský)
  10. Do památníku mladému básníku Krasoslavu Skřivánkovi, příteli svému. (Václav Antonín Crha)