JEANNE D’ARC

Josef Svatopluk Machar

Nebeský rytíři, ty bílý archanděli, již poslechnu, již neodmlouvám více... V tvých očích modré plameny se chvěly a bledým zlatem leskla se tvá kštice. A slova tvá jak tony harfy zněla, že Pán a Bůh shled na tu naši bídu, že milá jsem Mu a že chce, bych spěla na pomoc králi, Francii i lidu. Dvě vzácné panny po boku ti stály, vím, Marketa a Kateřina svatá, ruce jaly, rty zulíbaly, dech jejich byl jak fialka a máta. Již půjdu, svatý anděli můj bílý, jak přikázal jsi. Neodmlouvám více, vím, že tys dal pažím mojim síly, že tys mi v duši rozžeh zářné svíce. A najdu meč, jenž za oltářem v zemi ve Fierbois je dlouhé věky skrytý a bílý prapor vezmu s liliemi a ke králi ponese hbitý. Jsem prostá dívka, válečnická práce mně cizí jestvšak, anděli můj bílý, tys povelel, provedu vše v krátce, neb pohled tvůj vede, chrání, sílí. Ráj slíbily mně svaté panny obě, dílo svoje v slávě dokončíme... Ráj, kde zřít budu moci v oči tobě, anděli bílý! S Bohem, Domremy !