Štít nejpřednější, který církev má,
bojovník Kristův, chrámu záštita,
Chlodovech jasný, statných Franků král,
vzal z ruky boží nové vítězství.
Když z boje proti Gothům vrátil se,
svým sídlem město Paříž učinil
a sedě v síni svojí královské
přemýšlel, jak by moc svou rozmnožil
a světlo svaté víry Kristovy
v pohanské zanes temné končiny.
I vzkázal takto Chloderichovi,
jenž synem krále Sigiberta byl:
– Hle, otec tvůj už lety stižen jest
a k tomu kulhá nohou schromenou,
ten kdyby zemřel, připadne ti říš
a s říší jeho naše přátelství. –
I zamyslil se velmi Chloderich
nad tímto vzkazem krále franckého.
A když byl s otcem chromým na honu,
a Sigibert si o polednách leh
v svém stanu v stínu dubů staletých,
tu naved muže mladý Chloderich
a poslal jej, by otce usmrtil.
Tak stalo se. Byl mrtev Sigibert
a Chloderich byl králem provolán.
I vyslal posly k městu Paříži,
by vyřídili králi franckému:
– Můj otec zhynul. Já se pánem stal
jak říše jeho tak i pokladů,
a proto neleň poslat lidi své,
a co by se ti líbit ráčilo
z pokladů otce mého, pošlu rád. –
I odpověděl jemu Chlodovech:
– Za dobrou vůli tobě děkuji.
Rač poslům mým, až přijdou, ukázat
poklady, jež jsi zdědil po otci.
Jen ukázat, neb mně se nechce jich. –
Když přišli lidé krále franckého,
tu ukazoval všecko Chloderich,
co na pokladech uschováno měl.
I přišli k truhle pevně kované
a řekl Chloderich: Zde v truhle té
schovával otec zlaté peníze. –
I řekli posli: – Vnoř tam ruku svou
a ukaž něco z toho obsahu. –
A když král ke dnu ruku ponořil
a hlavu nízko sehnul do truhly,
tu mocným švihem jeden z poselstva
mu zaťal v lebku svoji sekyru.
Hned dověděl se o tom Chlodovech,
na místo spěchal, kde byl shromážděn
lid obou králů nyní zbavený,
a takými jej slovy oslovil:
– Vám jeden král byl zabit na honě
vlastního syna svého návodem
a druhý, syn a otce svého vrah,
zahynul právě rukou neznámou,
když na zděděné hleděl poklady.
Já na všem tom jsem zcela bez viny.
Vždyť není člověka, jenž proléval
by krev svých přátelů a příbuzných.
A přáteli a z přízně byli mi
obadva vaši mrtví králové. –
Však co se stalo, nelze odčinit.
Jste osiřelí, libo-li vám však,
s důvěrou svou se ke mně obraťte
a žijte pod mou mocnou ochranou! –
I tloukli všichni štíty o štíty
a pochvalu té řeči volali.
A Chlodovecha na štít pozdvihli
a králem svojím prohlásili jej.
Tak Chlodovech se pánem říše stal
i pokladů všech, neboť mocný Bůh
rozmnožit proto ráčil jeho říš
a nepřátele v ruce jeho dát,
že Chlodovech jak druhý Konstantin
byl svaté víry římské pavezou
a srdce čistého jsa, cestou šel,
jež Hospodinu byla k libosti.