ARCIBISKUP REOLUS A BISKUP
EGILBERT*
Já Reol, arcibiskup z Remeše,
ti, pane, píši k ducha útěše:
Z bran města vyjdi. Svědkem Kristus pán,
že při životě máš být zachován. –
– Ó Reole, já vyšel bych, než vím,
že není možno věřit slovům tvým.
Však přijď sem s Egilbertem biskupem
a skřínku se svatými kostmi vem.
A na ni složte strašnou přísahu,
že nechystá mi pán váš nástrahu. –
I přišli. Před lidmi pak v svatyni
mu přísahali slavně na skříni.
Šel potom hrabě s nimi z města ven,
však v táboře byl divně překvapen:
Se širočinou čekal na něj kat
a na špalek jej nutil hlavu dát:
I ptá se hrabě, jaký to tu žert,
a smál se Reol, smál se Egilbert:
– Na skřínku přísahy ty padaly,
však svaté kosti dřív jsme vybrali! –
–––––––
* Později oba římské církve světci.
46