Znát vůli boží – v tom to všecko vězí.
Znát, co Bůh žádá, neboť vyplnění
už dáno člověku a silám jeho.
Znát, co Bůh žádá – to však lehko není
a proto právě, že je nevýzpytný
Bůh v zámyslech svých a že znáti nedá
souvislost vůle své a trestů svojich.
On bíti začne, bije, bije stále
a rána za ranou jde na svět bědný
a dlouho trvá, než dá znáti kněžím
cíl vůle své a předmět přání svého.
Ten Mor v Pavii – vypravovat mohu,
neb prožil jsem tam strašné rány jeho –
ten Mor v Pavii o tom dosvědčuje.
Kde vzal se, byl tu. Přišel jako vítr
a byl tu v celé hrůzné síle svojí.
Lid mřel, a zvony na zvonicích zněly
od jitra úsvitu až k šeré noci
tak dlouho, dokud zvoníků tu bylo,
a potom ztichly. Za pohřbem šel pohřeb
na svaté pole, potom ustávaly,
že nosičů už více nenašlo se.
A zůstávaly mrtvoly pak ležet,
kde Mor je srazil: v prachu na ulici,
v ložnici v lůžkách, v chrámě před oltářem
a při tabulích v síni večeřadel.
My zbylí, my jsme zavírali domy,
a viděli jsme z oken tento výjev:
Jde dobrý anděl se zlým po ulici.
Na domy dobrý anděl ukazuje
a zlý se staví ku zavřeným dveřím
a dlouhým kopím rány do nich dává,
a kolik ran dá v dveře, tolik lidí
v tom domě zemře, neb ta uhození
znamením počtu pro Mor vyměřeným
dle vůle boží byla. Celé město,
Pavia slavná, lidnatá a pyšná,
tím Morem bylo téměř vylidněno.
A teprv nyní napadalo lidem,
proč vlastně Mor ten, co je vůle boží,
co přáním, jaká cena usmíření.
A tu se teprv začli ptát a zkoumat
a na to Pán svým kněžím zjevit ráčil,
za jakou cenu odvolá Mor z města.
I zlíbilo se totiž tehdy Pánu,
že mučeník a světec Sebastian
od města Pavie má dostat oltář
v kostele světce Petra in Vincoli
v dalekém Římě. Vyznamenat toužil
miláčka svého, jehož mladé tělo
v paláci císaře kdys pohanského
pro vyznávání Krista přivázáno
ke sloupu bylo, aby stálo terčem
střel z lučiště a zloby nevěřících.
A proto začal Bůh bít lidi Morem
a tak bil dlouho, až se ptáti začli,
co vůlí jeho. Když pak stál ten oltář,
jímž poctěn byl tam u svatého Petra
miláček boží, svatý Sebastian,
Mor odvolán byl, Bůh se smířil s lidem,
a navštívené město sbíralo se
z ran svojich zvolna právě jako člověk,
jenž nemoc smrtelnou byl šťastně přestál.