Byl konsul to, či snad sám imperator?
A který konsul, který z císařů těch
dát musil kovový svůj trup té soše
rybáře Petra?
Pravici k požehnání pozdviženou,
levici s klíči k blaženosti nebes
a hlavu s pozlacenou gloriolou,
mu přidělali –
však srdce pohanské je v onom trupu,
pohanská krev jde žil těch černým kovem,
pohanským dechem dýchají ty plíce,
pohanstvím žije
ten lhavý rybář – co mu poníženě
rtů miliony ze všech končin světa
líbají palec k předu posunuté
pohanské nohy.
Už zničen skoro je ten tmavý palec
polibky retů. Pohanská hruď chví se
úsměškem lehounkého pohrdání
z hlouposti lidské.