VEČER V ŘÍMĚ
Už skulilo se slunce s klenby nebes
a sešeřil se den,
krvavá červeň tryskla po obloze
nad Monte Mario.
I rozhovořily se steré zvony
se starých basilik;
stráž brány zavřela, lid příbytky své
a po městě je klid.
Jen v táboře na poli Neronově
hřmí ruch a hluk a chvat:
s úsvitem prvým kázal jasný císař
zatroubit k návratu.
Dnes konečně byl korunován císař
nad hrobem Petrovým
po týdnech nedohod, v nichž tuze ležel
byl s panem papežem.
Dnes shodli se, a s Andělského hradu
se klátí viselci,
pan papež proklel je a dal je zvěšet
k libosti císaři.
Dnes svorni jsou, a na Mario hoře
na řadu šibenic
Římany zpurné zvěšel jasný císař,
jak svatý otec chtěl...
76
Tak navrátí se zítra jasný císař
v německou dálnou zem
a zvěst o smíru obou mocných letne
po celém křesťanstvu. –
Je ticho. Zvony zmlkly. Jen to nebe
krvavou barvou plá
a v ní ti viselci se sem tam klátí,
jak černé ovoce.
77