Král Macbeth v Římě byl, by dvou se stínů zbyl,
dva stíny jdou s ním prokleté! –
od chrámu k chrámu šel, na hrobech vyklečel,
Macbethe, Macbethe, Macbethe!
Na pravo Duncan král, na levo Banquo stál,
dva stíny hrůzné, prokleté!
Krev měli na prsou, kývali hlavou svou:
– Macbethe, Macbethe, Macbethe!
Bez svatých svátostí my šli jsme k Věčnosti,
dva stíny hrůzné, prokleté,
a ty, nás obou vrah, jsi po koruně sáh,
Macbethe, Macbethe, Macbethe!
Od chrámu prchá v chrám, dva stíny jdou s ním tam,
dva stíny jdou s ním prokleté,
pokleká na hroby, vedle ty podoby:
– Macbethe, Macbethe, Macbethe!
Modlitba marna je, nevejdou do ráje
dva stíny hrůzné, prokleté:
jsme tobě souzeni, tys v našem vězení,
Macbethe, Macbethe, Macbethe!
Už prošel celý Řím, byl znaven modlením,
dva stíny jdou s ním prokleté:
– Ni papež nemá sil, bys osvobozen byl,
Macbethe, Macbethe, Macbethe!
A stíny těmi štván už jede z římských bran,
dva stíny jdou s ním prokleté
a slyší jejich hlas: – Jen krev tvá smíří nás,
Macbethe, Macbethe, Macbethe!
Ať jede v bílém dni, ať ve tmě půlnoční,
dva stíny hrůzné, prokleté,
po stranách letí s ním, hovoří šeptem zlým:
– Macbethe, Macbethe, Macbethe!
Tvé krve lačni jsme a pít ji budeme,
dva stíny hrůzné, prokleté! –
Tak s nimi zdrcen, něm, se vrací v skotskou zem:
Macbethe, Macbethe, Macbethe!