Z pramene v lese koně pili
a rytíři se spolu bili.
Před časy setkali se kdysi
a mužný souboj slíbili si.
Dva meče o dva štíty zvoní
v přátelský řehot klidných koní.
Však žádná rána nejde k cíli –
je nutno odpočinout chvíli.
Vrazili oba meče v zemi:
– Jsem rytíř Kuno, dovolte mi –
a zírá na soupeře v pýše.
– Já Lancelot jsem – dí ten tiše.
Zbled Kuno. Meče uchopili
a dále na novo se bili.
Však chvíli jen, neb Kuno plaše
dí: – Pane, vítězství je vaše.
Ne vaše statečnost a síla
to rámě moje ochromila,
však vaše jmeno. Není muže,
jenž s Lancelotem bít se může –