Celý den se stará o svět pán Bůh,
večer sedne pod košaté stromy,
svolá zpěváky a muzikanty
a dá dětem, květinám i ptáčkům,
broučkům, včelkám, motýlům i muškám
hrát a zpívat pěkně pro uspání.
Ptáček pod křídla si hlavu schová,
pestrá květinka si oko zavře,
brouček, muška pod lístkem se skrčí,
včelka spat jde, motýl křídla složí –
jenom dítě nechce někdy usnout,
nechce někdy očka k spánku zavřít.
Proto pán Bůh kývne andělíčkům –
andělíčci rozletí se nebem,
na bříška si lehnou vedle sebe,
prstíkem si nebe provrtají,
jedno zlaté očko zavírají,
druhým dívají se pilně dolů –
aby mohli říci pánu Bohu,
které dítě zavřít oči nechce.
Sto a sto se andělíčků dívá,
celé nebe očko vedle očka –
Hajej, hajej, očička svá zavři,
sic tě andělíček zažaluje!