Pan papež Benedikt, jenž vyvolen byl
po Bonifáci toho jmena Osmém,
po krátkém panování rozžehnal se
s životem časným. Mnozí arci tvrdí,
že otráven byl požitými fíky,
však jistá pravda u Boha je pouze.
Sbor kardinalů v konklave se sešel
ve městě, kteréž slove Perugia,
a v den svatého Boniface, kdysi
Germanů apoštola, vyvolili
Bertranda z Got, jenž biskupem byl v Bordeaux,
za nejvyšího pastýře vší církve.
Král francouzský, tak praví se, že přál si
té volby jeho k ukončení sporu,
jenž vznikl mezi ním a svatým Otcem,
tož Bonifacem toho jmena Osmým.
Pan papež přijal jmeno Clemens Pátý.
A v Lyoně ve chrámě světce Justa
byl korunován s nádherou a slávou.
Král Filip s bratrem, vévody a pány
lesk slavnosti té zvýšit přispíšili.
Však bez nehody nepřešel den slavný:
Když z chrámu v procesí se bral pan papež,
kus zdi se sřítil, zasáh jej i koně,
pan papež spadl, koruna mu sjela
do prachu cesty, rubín pak, jenž skvostem
byl jejím vzácným pro svůj lesk a velkost,
se vyloupl a nalezen být nemoh.
Nadobro zeď ta usmrtila tehdy
veliký počet baronů a pánů,
sám králův bratr poraněn byl valně.
Kterážto nehoda všem lidem byla
znamením věcí příštích, jež pak vskutku
se dostavily. Od těch dnů pan papež
žil v městě Lyoně anebo Bordeaux
a potom sídlo zvolil v Avignoně,
kde žil a po něm nástupcové jeho.
Tak rubínem, jejž z koruny své ztratil,
byl míněn Řím, jenž s hroby apoštolů
opuštěn zůstal jak chrám bez oltáře
a stádo bez pastýře osiřelé...