JEPTIŠKA
Ňadra, boky i tu šíji
biji, biji –
Ať ty ostny bodající
prší v tělo rozpálené
a krev hříchu žádající
ať jen stříká, ať se žene,
hladové ať maso ví,
čím jsou léčky ďáblovy!
Mrskám ňadra, boky, líce
víc a více –
Jako voný větřík máje
vane to kol těla mého,
anděl hladí poletaje
tepotem mě křídla svého,
kolem hlavy se mi chví –
posle, pověz poselství!
Víc jen ran zde kolem boků!
Valně roků
hnízdí ďábel v onom místě!
Tryská krev, kam padne rána.
Posle boží, vyřiď jistě,
že jsem v krvi vykoupána,
vyřiď moje toužení,
ať už ženich nelení!
Jaký dech to kolem vane?!
Pane, pane!
Ženichu můj! moje touho:
Dech tvůj je jak slunce žhavý –
190
Miláčku, kdes byl tak dlouho?
Hlavu cítím vedle hlavy...
Sladký... Blaho nejvyší...
Muži můj... Můj... Je...
191