XVI. V zrcadle.

Josef Svatopluk Machar

XVI.
V zrcadle.
Na čele smutku mrak se do těch vrásek chýlí, jež rovnoběžně jdou, ty narodily se v té hrozné, teskné chvíli, když’s měla svatbu svou. Zrak mdlý je, vyhaslý, jak mračno, z něhož blesky již nikdy nevyjdou, dal nocím bezesným a slzám svoje lesky a žár a sílu svou. Rty trpce stažené, jak cos by říci chtěly, však slova prázdná jdou, tak jsou již od těch dob, co proklel rozechvělý jsem hořkou sudbu svou. Tak řada znamení v té celé líci pálá, jež dobře známa jsou, v nich dobře možno číst, že smrť si znamenala zas oběť předčasnou... [50]

Kniha Confiteor... (1887)
Autor Josef Svatopluk Machar