Hubený katechet vždy šňupec maje v prstech(J6f)
zrak asketicky nořil v plochu stropu(J5f)
s přísností soudce soukaje z rtů rychle(J5f)
Vyvrhel lidstva pekel syn a tyran(J5f)
Profesor dějin jenž rád koketoval(J5f)
s Darwinem theorií dědičnosti(J5f)
užíval fráse Zatíženec oct se(J5f)
k neštěstí lidstva na despotském trůně(J5f)
Buržoů děti sají ze slov živých(J5f)
a z tenkých knížek cnostných pedagogů(J5f)
ten přísný ortel dál jej papouškují(J5f)
s nebeským klidem prostotou všech hlupců(J5f)
A ty tak stojíš zasmušilý stíne(J5f)
v nachové toze ve žlutavém přítmí(J5f)
a v líc ti stříká pídimužů slina(J5f)
a na tvé vlasy věky sypou bláto(J5f)
praděde Baudelairův dekadente(J5f)
umdlené doby jež tvou byla klecí(J5f)
jak upoutaný kondor v tlumu dětí(J5f)
nepohneš hlavou nepotřeseš křídlem(J5f)
Profaní luza Stín tvůj dnes jí zhrdá(J5f)
jak zhrdals ty jí v květu svojí síly(J5f)
nervosní duše otrávená spleenem(J5f)
vždy žíznivá a stále přesycená(J5f)
Brat Olympských nad hlavou měls jen hvězdy(J5f)
svět pod nohou tvým slovem kynem ruky(J5f)
života sterá světla shasínala(J5f)
jak pochodně po hodech dokončených(J5f)
Tvůj zlatý trůn stál na ramenech rabů(J5f)
nevěstek lichotníků udavačů(J5f)
tys kopal nohou do těch podlých lebek(J5f)
a otroků rty jen ti děkovaly(J5f)
Caesara purpur jenž tvé verše dusil(J5f)
arenou vlek jsi v sboru drzých mimů(J5f)
orgií hospod potřisňoval kalem(J5f)
a šťastné lidstvo líbalo lem jeho(J5f)
Kde bylo co jež hodno bylo žití(J5f)
Kam upnout všechny velké vášně duše(J5f)
A křídla neužitá umrtvěla(J5f)
a vášně vyvřely jen v prázdný prostor(J5f)
Snad tenkrát když jsi nad Homerem dumal(J5f)
Jak hořela as kdysi Troja svatá(J5f)
Když pod rudou pak rozjitřenou nocí(J5f)
Řím svíjel se a kroutil v tanci ohňů(J5f)
snad tenkrát vyhřměl k tonům zlaté lyry(J5f)
zvířený duch tvůj největší svou odu(J5f)
pod hrozným nebem plamenům těm v líce(J5f)
kdo slyšel ji kde její melodie(J5f)
Divoký vítr roztrhal ji v kusy(J5f)
a házel v dým a zanes v dálné moře(J5f)
v diskretní temno v černé stromy lesů(J5f)
a v oblaky ty vlny nekonečna(J5f)
Praděde Baudelairův v jedné sluji(J5f)
meč otevřel tvé choré duši dveře(J5f)
v znuděné hrudi Ona rozhledla se(J5f)
po všem co bylo ona vzpomínala(J5f)
co býti mohlo Umělec tu zmírá(J5f)
rty zastenaly do hluchého ticha(J5f)
a teplým pláštěm krve zahalena(J5f)
chvějíc se steskem duše rychle vyšla(J5f)