Den soudu přijde, chvíle účtování!
Aj, pastýř dobrý bude dávit tygry
a vlkům vyrve srdce plné zlosti.
Hospodář vyjde na mlat odělovat
pšenici od plev. Zem, zahrada hříchů,
se zachví hrůzou, neboť hor dost nemá,
jež přikryly by provinění její,
a vody dost, by smyla hanbu její.
Beránek čistý ohlásil svůj příchod
a ženich duší našich svatbu svoji.
Ó Kriste, lampy srdcí našich hoří,
a plamen do tmy na cestu Ti svítí,
ó přijď, ó přijď a z vyhnanství nás uveď
do země zaslíbené k věčným hodům!
Do slávy Své, kde trůníš, císař božský,
kde pějí andělé a serafíni,
a mučeníci oslavení žijí
ve kruhu svatých apoštolů Tvojich!
Ó třikrát šťastni, kteří prolít směli
krev svoji k oslavení jmena Tvého!
Jim ušetřil Jsi další trýzně žití
i pokušení odvrátil Jsi od nich
a léčky, jež svět bídný tělu strojí!
Ó soudče svatý, přispěj volajícím
a z toho života nám otevř brány,
my tlučem, pláčem, umíráme touhou!
Proč nepoložils v naši dlaň náš život,
proč zapověděls odhodit jej rázem,
když obtíží je? Proč je tvrzí tvrdou,
z níž nelze duši vyjít dle svých přání?
Ó dej, ať svět nám rozbije tu schránu
a hradby tvrze vzteklostí svou zničí
dřív, nežli přijde chvíle soudu Tvého!
Den blízký jest, však touha naše větší.
Ó dej nám stát se krvavými svědky
Svých slov, Své pravdy, za příkladem Svojím,
korunu mučenickou dej nám, Pane,
jež nejrychleji v slávu Tvoji vede!
Ó dej ji brzy, dej ji záhy, Pane,
než vyplní se předpovědi Tvoje,
než nastane den zkázy. Není jistý
ni den, ni hodina – jen slova Tvoje
my máme, Pane! Pohleď na nás, bědné,
a přej nám úděl těch, jichž těla kolem
spí sen svůj čekajíce probuzení!
Či poruč andělům už zadout k soudu
a s vytaseným císařským Svým mečem
usedni na trůn – neboť vadnem touhou,
a mukou stalo se nám toto žití!