LUKIAN
Kdo zná to jmeno? Tisíc pár set let
nositel jeho obýval ten svět.
Žil vesele a v zaměstnání svém
byl soudcem, katem, potom hrobařem.
Heroy, bohy, skvosty tradice,
vše, co se v lidstvu cení nejvíce,
hnal na soud svůj a zlým je soudil rtem,
tož pustým žertem, ostrým cynismem –
neb nemoh jinak, byl to jeho ráz,
a exekuce přidělil mu Čas.
Svět rozpadal se. Na soud svůj jej hnal,
dal ránu mu a pak jej pochoval.
Takový hrobník pln je moudrosti
a nejlépe zná řády Věčnosti,
ví, jak je Smrt vždy Žitím honěna –
běh bez konce a věčná obměna.
A po stech letech ještě útěchou
je všem těm, kteří cestou jeho jdou.
115