NAD MAPOU
Tomaszów, Šabac, Krasnik, Dukla, Rava...
Na mapách místa taká žijí kdesi,
jak na sta jiných, každé tečka tmavá,
a staletí jich nikdo nevšimne si.
A najednou se u nich někde v poli
do sebe lidé vpeří bitvy vřavou,
sta živých promění se na mrtvoly,
krev rozlije se pošlapanou travou –
a jmeno místa celým světem letí
a pýchou dějin domácích se stává.
Takové tečce možno záviděti,
což, básníku? – Vždyť to je vlastně sláva.
19