ŘÍJNOVÉ RÁNO
Zeď pestrá plakáty. Strom nad ní beze hnutí.
Pln listí chodník je. A dešť je na spadnutí.
U krámu lidí řad, žen, starců, drobných dětí,
jimž nouze vysála už dávno červeň z pleti.
A stráž bdí nad nimi, by po dvou v řadě stáli,
své soudy mírnili a vzpurně nereptali.
Je devět hodin už. A četa invalidů
jde v špitál k vizitě, dát pozřít na svou bídu.
Jdou zvolna čtyřstupem, leč v uvolněných formách,
směs pestrých neštěstí v špinavých uniformách.
Ten s berlou, s holí ten, ten s obvázanou hlavou,
ten skřiven v páteři, ten v pásce ruku pravou –
Smrt s Životem se pře nad loudavou tou tlupou,
co oni tiše jdou a s resignací tupou.
50