MARŠAL FOCH
I voják musí, totě pravda jistá –
jak sochař, malíř, básník, komponista –
svůj talent přinést na svět při zrození:
toť schopnost intuice. V okamžení
proniknout veskrz duši nepřítele
a vůli své ji podříditi cele
a kdy a kde a jak chci bojovati.
Leč talent – nutno také vzdělávati,
to značí, osvojit si vše to prací,
co poznatkem je celých generací
a set a tisíců těch mozků lidských,
což vědou zveme uměn válečnických,
či řemeslnou technikou – jak chcete.
A ještě něco k tomu připočtěte:
x, které nemá definice žádné,
x, které talent, věda neovládne,
x, mlha, která náhle terén skryje,
x, světlo, které vojákům v zrak bije,
x, liják, který cesty trup tvých strhá,
x, nemoc, která na lůžko tě vrhá,
x, mátoha, jež v rozhodné té chvíli
ti smysly zastře, výpočty tvé zmýlí,
x tajemné, x nezbádané dosud,
co císař nazval u Waterloo „osud“,
x nedostupné, nevýzpytné zcela –
„to bůh je“. Foch dí – a jde do kostela.
63