PŘÍŠTÍMI VĚKY...
A budou ztrhány mosty, a budou rozbity cesty,
a budou zvráceny stromy, z polí všech bude jen pláň,
a budou letat jen vrány nad spálenými městy –
ty spěšný poutníče pozdní, Osud tě laskavě chraň!
Tak, jak tě zachránil vždycky, když přišlo zničení žití,
a tys žil kořínky, mechy, zásobou divokých včel...
Oh, dobrý tovaryš mínil, že vše tak musí už býti,
jen trochu pohodil hlavou a zlou tou necestou šel.
Na holi uzlíček nese, v něm chrání plod práce čilé,
chuť, vůli k životu s vírou, že projde zdráv i živ vším –
Kéž dojde bezpečně v kraje, kde jsou zas silnice bílé,
kéž dojde zdráv a živ šťastně s tím modrým uzlíčkem svým!
89