I jasné stránky má ten život lidský.
Za bránu vyjít, cítit harmonický
klid nebes, země... nad hlavou ti plynou
oblaka v dálku, plují nad krajinou,
jež v slunci leží veselá a svěží,
stín jediný, stín jejich, chvilkou běží
jí po zeleni. Stromy, keře, trávy
se oděly do májové své slávy
a kvetou, kvetou. Kdesi pták si pěje,
mravenec za svým zástojem kams spěje,
ve vzduchu vůně, tajuplné chvění,
a v šíř i v dáli člověka tu není.
A tobě volno tak, ba cítíš, že jsi
i lepším stal se, chmury, jež se věsí
ve hluku města k myšlenkám a citu,
že zmizely, ba, přistihneš se i tu,
že písnička ti jakás táhne hlavou,
písnička z mládí – po mezi jdeš travou
a notuješ si nápěv melodický –
i jasné stránky má ten život lidský.