Je příjemno v těch svazcích listovati,
tu článek přečíst, tam zas data suchá,
bilance práce lidského to ducha,
již od pravěku ráčil vykonati.
Zem probádal a rozetřídil nebe
s hvězdami, slunci – v cifrách všecko pevno,
a vůbec vše mu ve všemíru zjevno,
co bylo, jest – už nedá klamat sebe.
Vzduch rozložil i vodu k další práci
a našel kapalin a plynů vztahy
i moře prozkoumal a větrů dráhy,
jak z příloh vidno je a z ilustrací.
Říš rostlin, zvířat, pestíky i kostry
i descendence jejich, čím dřív byly,
i k němým nerostům se vrhl s pílí
a všecko pronikl um jeho ostrý.
Oh, lidstvo stoupá – proč to nepřiznati?
ovoce snah svých sklízí humanita,
zákonou cestou dělnictvu se skýtá
už tolik, že můž bez starosti spáti.
I zdravotnictví dobývá si věnce!
Diagram zprávy o vítězstvích hlásá,
jak věda ta se na bacily kasá,
jak roste péč o matky, o kojence.
I válka s řeznickými methodami
už vzbouzí odpor – umná strategie
teď ničí vojska, načež chirurgie
hned je tu s amputací, prothesami.
Ponorky mořem, vzduchem aviony
už samozřejmě nyní plovou, letí,
a chceš-li, radio dá uslyšeti
na tisíc kilometrů z dálky tony.
Na školách podle nejnovějších plánů
se mládež vzdělá. V soudnictví též jdeme
humání cestou. I to zvíře němé
už nesmí trpět rozmarem zlých pánů.
Sny fantastů jsou tělem učiněny,
zázraky, metafysika se ztrácí –
takový Slovník záslužnou je prací
a člověku dá pocit povznesený.
Oh, lidstvo stoupá na té pouti zdejší – –
Jen člověk konservativní je velmi:
má stále duši bezohledné šelmy
leč – pravda – trochu rafinovanější.