CYNIK
Jen víru nebrat! – Člověk mít ji musí
a kdyby věřil v třináctku, či mloka
neb v peklo, nebe, ďábla, pánaboha –
jen víru nechat! Dojdem sice všichni
i s ní i bez ní k cíli, kde nás srovná
Smrt, demokratka jediná a správná,
ty tak, ty onak, jedny beze jmena
a druhé pod kamenem s písmem zlatým –
což lhostejno je, to už pouhý doklad,
že na světě jsou různé míry, váhy,
leč ty se do zásvětí nedostanou,
tam vejdeš nah, jaks do života přišel.
A s vírou se ti putuje zde lehčej:
jsi hlupák pověrčivý – pak dáš řídit
si činy svoje jeptiškou, již potkáš,
či zajícem, jenž přeběhne ti cestu,
či kominíkem, jehož jsi se dotkl; –
jsi zbožný člověk – pak si vychytrale
kupuješ milost boží modlitbami,
mší zaplacenou, obílením kaple
a věříš, že se jednou zaraduješ
ve slastech věčných s milým pánembohem
(leč ať to „jednou“ přijde hodně pozdě,
vždyť kdo ví, při té nejsilnější víře
víš, že jsou slasti světa toho jisté,
a z onoho se nikdo nenavrátil,
by pověděl, co tam a jak je všecko).
Tak suma sumárum – je víra dobré
a moudré zařízení toho světa
(jen jednu vyjímám, jež sporadicky
též přichází: toť víra v jisté lidi,
a že se věří v ně, pak věřívá se
146
v myšlenky jejich, v podniky a činy –
ta víra končívá vždy kotrmelcem
a nikam nevede – tu nečítám sem)sem),
o víře mluvím podpůrné a nosné,
té kdyby nebylo – vy lidé dobří
zde plagiát mi odpusťte, jejž spášu
na rčení čelných filosofů vašich: –
já musil bych ji vynalézti pro vás,
já cynik, pohan, nevěřící sobě
a natož vašim pověrám, jež zvete
čarami, kouzly nebo pánembohem!
A proč bych musil? Vy byste se báli
jít jako lidé se vztýčenou hlavou!
Vy, plni obav, úzkostí a předtuch,
po čtyřech lezli byste jako žáby,
těch drahých opor náhle pozbaveni!
Jak žáby, mloci. – – – – – –
Což by ovšem bylo
divadlem pro mě málo estetickým.
147