GLOSY
Oh, dějiny buď kárají neb strašístraší,
a proto neradno je navštěvovat –
nač spící svědomí si burcovat?
Nač obavami duši rozčilovat?
*
Lze ovšem vyslat kata do těch časů
a pozutínat mrtvé velké hlavy,
pak aspoň dětmi jsme bez minulosti
a bez závazků dávné velké slávy.
*
Chcem žít. A žijem. Povídáme sobě
hluboké pravdy, vážné theorie
a těší nás, že si je povídáme,
neb zdá se nám, že hluboce se žije.
*
V vzpomínkách z mládí vidíme své otce,
jak při sklenicích piva klábosili –
to hruď nám nadme: jaká je v tom malost,
jak uboze ti dobří lidé žili!
*
A kde jsme my? K nám Angličan a Francouz
svou moudrost poví knižním naším biem –
my slyšíme a pokyvujem lebkou
a takto v společnosti světa žijem.
160
A všecko srovná se v té hlavě našínaší,
v té kleci, kde je tisíc ptáků žvavých,
a my se holedbáme, že tam máme
myšlenek tisíc vážných, pronikavých.
*
Jdou dny, jdou roky. Porody a pohřby.
A jubilea. Národ kvílí, jásá,
dle okolnosti. Optimisté chodí
a dí: Ten život! Jaká hloubka, krása!
161