Básníku dneška myslíš na vavříny(J5f)
jež na tvém jmeně pro vždy ležet budou(J5f)
až kosti tvoje skryje vrstva hlíny(J5f)
a národu že knihy tvoje zbudou(J5f)
Tak Ovid snil tak Horatius kdysi(J5f)
tak Byron Puškin Mickiewicz a jiní(J5f)
Vrchlický u nás sám též bláhový si(J5f)
já troufal tak no nevěřím už nyní(J5f)
Je dosti už že octne se tvé jmeno(J5f)
v čítankách v literární historii(J5f)
to ono bude suše pochváleno(J5f)
leč žíti budou jenom ti kdož žijí(J5f)
Jak mrtvý brouk ve sbírce přišpendlený(J5f)
jak suchý květ se do herbáře klade(J5f)
jak krystal v školní skříni uložený(J5f)
toť bude význam tvůj pro duše mladé(J5f)
Žít budou pouze ti kdož právě žijí(J5f)
Kdož sešli s očí ti se z duše ztrácí(J5f)
čas proudí dál má svoji poesii(J5f)
a k těm jež minul už se nenavrací(J5f)
Snad samotář jen podivín jenž skrytě(J5f)
v snech zavřen svojich žije všeho stranou(J5f)
s gourmanda zvláštní chutí najde si tě(J5f)
a staneš se mu četbou milovanou(J5f)
tak zahloubával se kdys do Vergila(J5f)
mnich středověký v cele osamělý(J5f)
a nevěděl čím vřava lidstva žila(J5f)
neb lhostejen mu jinak svět byl celý(J5f)