MŮJ VOLNÝ ČLOVĚČE!

Josef Svatopluk Machar

Můj volný člověče, ty sne můj a má touho! Já hledám tě a nikde nenalezám. Tisíce lidí potkávám svou cestou, a každý nese chomout na své šíji a soudem nelítostným, soudem příkrým a láním stíhá chomouty těch druhých. Můj volný člověče, ty sne můj a má touho! V sobě tě hledám, ale nenalézám. Dědictvím nabyla má duše mimovolným tak mnohých věcí, jež se ukazují být břemenem a poutem. Pořádek činím. Leccos na smetiště a leccos k antikváři, který slove Dějiny Minulosti, odhazuji a leccos lámu v rozhorlení, vzteku – a duše stojí při tom... chví se... mlčí... a chvilkou zdá se mi, že slzy stírá – – Můj volný člověče, ty sne můj a má touho!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby