ZA ČASU TOHOTO...

Josef Svatopluk Machar

Čas nížinou jde. Bahno, mloci, žáby. Buď mrou, či stárnou, kdož jsou velicí. Rod lidský je v té generaci slabý, ne lvi, ne orli. Jenom králíci. A ti jsou mrštní, hebkou kůži mají, ten onen zdědil oči červené a na těchto si velmi zakládají, prý znak to zvláštního je plemene. A sílu, osobitý výraz lidí, vztek, vášně, kletby, které hřímají – to všecko oni – ne snad nenávidí – jen, jak říkají, v lásce nemají. Neb schopni nejsou velké nenávisti a velké lásky. Duše bezkřídlé po zemi hopkují si v spadlém listí vždy náročné a stále vystydlé. A při tom mní, že hledí s pyramidy na časy všecky, lidstvo v nížině, že problem umění a žití bídy teď uhod rozum jejich jedině.

Patří do shluku

jablíčko, jablko, jeníček, jabloňka, stromeček, oříšek, hubička, stromek, babička, janeček

231. báseň z celkových 264

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Makovička. (Josef Václav Sládek)
  2. O novém se pořád mluví věku, (František Sušil)
  3. Nuširvan. (Jan Evangelista Nečas)
  4. Kouli se, kouli – (Josef Václav Sládek)
  5. JABLÍČKO (František Serafínský Procházka)
  6. Vzdorná píseň. (Karel Dostál-Lutinov)
  7. MOUCHA. (František Soldan)
  8. HRDINA. (Josef Václav Sládek)
  9. Smolný var. (Karel Jaromír Erben)
  10. XII. JABLOŇKA. (František Serafínský Procházka)