Me DE STAËL A NAPOLEON
Lze zapomenout? Jaká byla pýcha
v tom odmítnutí! Jak mě bolela!
Vždyť já přec jako holubička tichá
se chtěla vzdát mu docela!
Moh zhanět otce mého práci, snahy,
úsměškem soudit knížek mojich řad
i kritisovat lící mojich tahy,
jen neměl takhle odmítat!
Nad potupeným srdcem mojím vřelým
Furie stojí hrozná nachová,
jak jeho stín teď půjde světem celým,
já pošlu ji, dceř Neckrova!
Můj prostý brk se křídlem dějin stává
a slávu orlů jeho zacloní
a hlásat bude, že to šelma dravá
a Robespierre na koni!
15