Bourbonský podagrista už je v prachu!
A císař v Tuileriích – sláva bohu!
Teď teprve zřejmo, že ta Revoluce
vyryla příkop mezi staletími –
Toť trefné slovo! Bourboni nám byli
ukázkou živou zašlých dob a zvyků –
Co plísně na nich! Jaká povýšenost!
A na co? Z milosti těch cizích pánů
se vrátili k nám. Zamihli se krátce,
a přece dost, by poznali jsme v stesku,
čím nám byl císař. Měl snad chyby svoje,
však skvrny má i nebeské to slunce,
a člověk musí vlastencem být předem
a jako vlastenec – Mu žehnat musí.
Šlechtické parasity, na nichž není
nic francouzského, leda řeč a jmeno,
nám nasadit zas chtěli do všech špiček
státního zdroje – do úřadů, vojska – –
a reci ze sta bitev, vlasti pýcha,
žít měli kdesi v zastrčené prázdni.
Neyova žena princeznou je přece
a chotí hrdiny, jenž rovných nemá –
a uražena byla v Tuileriích
jakýmsi floutkem – a Dvůr, zvěděv o tom,
se ke všemu jí jenom pustě vysmál.
I našinec – jsme sice menší lidé,
však přece lidé – žena moje říká,
car Alexander že byl zdvořilejší,
než leutnant toho bourbonského vojska.
Ah – konec tomu. Císař je zas doma.
Vy víte, jak řek v oné proklamaci
o orlu svém, jenž ponese se letem
od věže k věži, až se hrdě snese
na věže Notre Dame? Což – to je slovo,
stil císařský... kdo umí takto ještě
promluvit k srdcím Francouzů, kdo dodá
jim větou křídla? Svobodnou On volbou
byl vznesen námi, On je náš, my Jeho,
a nedáme si nikým rozkazovat!
Stát budem k němu. Vždyť on jistojistě
vítězství připne zase k orlům svojim.
Rakousko půjde, musí jíti s námi,
i Anglie... ve Vídni na kongrese
se protivy prý hodně přiostřily...
Čas nejvyší, ty zpupné Němce zkrotit,
především Němce... Jak ti hrubci vedli
si po Francii!... Jak ten Blücher řádil –
eh, darmo mluvit... Zkrotit je, jak kdysi...
Auerstädt, Jena... Cara Alexandra
mít bude, doufám, císař za přítele,
vždyť k výpravě té do Rus konec konců
nebylo příčin, ba, je možno říci,
že nedorozuměním byla pouhým –
Adresu odanosti jste již poslal?
Od převčerejška leží v Tuileriích.
Já svou dal včera. Lijáky jich prší
z Francie celé. Každý dává výraz
nadšeným citům vlastenecké duše.
Vše v jednom příteli: Ať žije císař!