On císař kdysi jehož zrak byl zvyklý(J5f)
v osudy zírat národů a států(J5f)
na procházce své skoupě vymezené(J5f)
byl zváben koček hrou a zastavil se(J5f)
Koťátko bílé komicky tu rvalo(J5f)
svou blahovolnou moudrou roditelku(J5f)
tu pracičkou ji teplo tu zas laplo(J5f)
bělounkou pusou nohu ucho ocas(J5f)
tu předním párem noh ji přidrželo(J5f)
a zadním bilo v ni tu odeběhlo(J5f)
by šelem zvykem plížilo se skrčmo(J5f)
k ní klidné zdánlivě nic netušící(J5f)
a císař dívá se a usmívá se(J5f)
Teď mládě prchá tryskem dál a dále(J5f)
a za kamenem z úkrytu se dívá(J5f)
k ní šibalsky tím modrým milým zrakem(J5f)
a náhle kvikne úpěnlivě strašně(J5f)
a zmizí Dravec zvíře odvlekl je(J5f)
v hloub země Kočka zavřeštěla krátce(J5f)
a skokem přihnala se čichá zkoumá(J5f)
a úpěnlivě mňouká všecko marno(J5f)
A znovu pobíhá a znovu pláče(J5f)
pak před císařem stanouc zdvihá hlavu(J5f)
prosebně k němu zoufalost má v očích(J5f)
On mávne rukou jak když v Tuileriích(J5f)
odmítal prosby nemožné a plané(J5f)
však i sklon hlavy i ten měký pohled(J5f)
jsou svědky tíže toho odříkání(J5f)
ba zdá se že jej malomoc ta drásá(J5f)
vždyť odchází a spěchá krokem rychlým(J5f)
Ach jak by bolesti té nerozuměl(J5f)
Všel do domu jejž nazývá svým hrobem(J5f)
a v jizbě stane neveliké nízké(J5f)
se stěny snímá obraz bílý hošík(J5f)
na zemi sedí pantoflíček zouvá(J5f)
to modrooké dítě hrdě nazval(J5f)
kdys římským králem patří na ně chvíli(J5f)
a líbá je a drobné slzy tiše(J5f)
se kradou na líc z ocelových očí(J5f)