Jen stiskni víc, můj černý ďáble!
V tvých ramenou, v těch měkých kleštích
mně příjemno je! Líbej, kousej –
leč ústa volna nech mi – chci ti –
ty dusíš mě v těch pružných ňadrech,
můj ďáble, počkej aspoň chvíli –
máš spásu Francie v své ruce,
pryč, neumoř ji... Včera večer
v St. Cloudském parku já měl schůzku
s velikou dámou... cikánko má,
ne, nehledej v tom erotiku,
mě může opít jenom oheň,
tvůj oheň, dítě... a v tom parku
my hovořili o zlých časech,
o partajích a vášních lidu –
dej sem ty rty své! – Což víš o tom,
co valnou část dne vzdaluje mě
od horoucího těla tvého!
Nech na svých ňadrech hlavu moji
– lví hlavou nazývá ji Paříž –
a věř, že není na tom světě
polštářů pro ni případnějších!...
Mně ruku dala k políbení
Marie Terezie dcera –
ten polibek je svatým slibem,
že trůn jí zachráním... i více...
Po velkých starostech mi přijdou
jen větší pouze... Líbej, líbej –
kdo ví, zda pak nám času zbude –
nu, ano, nediv se, je možno,
že poustevničit budou musit
rty žíznivé při trudných postech –
eh, líbej, líbej, dokud času!
A zahledneš-li čelo moje
starostmi těžce zahalené
se mihnout někde na ulici –
pak věř, v těch mračnech křídlo spínám
k svým plánům, myšlenkám i činům,
bych spasil, co jsem spasit slíbil –
a moh pak složit mdlou svou hlavu
zas v bílá tuhá ňadra tvoje!
– Eh, nějak bude, líbej, líbej!
A zpijme starosti ty všecky
i duši zpijme! Co je život?
Jen zpíjet sebe, zpíjet druhé –
bachanal stálý! V shromáždění
zpít proudem se svých vlastních řečí,
zpít tryskavým se třpytným vtipem,
zpít pravdami se, o nichž před tím
se tobě nikdy nezazdálo –
zpít posluchače, Paříž, všecko
a zpít i tebe, černý ďáble –
a odejít, než číš je prázdna,
včas odejít... Ach, nejisto je,
bouř nad hlavou je těžka hromy –
co víš ty? Dej sem ty své rety!
Splašených koní čtverospřeží
chtít zastavit – a což, když smělec
se dostane jim pod kopyta?
A dostane se... marno všecko –
buď s bohem, královno ty bledá –
A ty, můj ďáble, líbej, líbej!
Vůz rozbije se – co mi po tom?
Jen nebýt svědkem... Rtů tvých víno
mě malátní a omamuje –
však pil jsem statně, viď, je dosud?
A nějak bude... Přijde konec
a vím to... musí přijít záhy...