JE JAKÝS KLAVÍR –

Josef Svatopluk Machar

Je jakýs klavír duše básníka, na kterém hraje Osud neznámý; prst jeho se jen kláves dotýká a z vnitřku hřmí to tonů vlnami. A zní v tom láska, mládí, otčina, šum stromů, jaro... šťastné melodie... a Osud je vždy znovu začíná a vždycky v nové variace vije... Na klavír můj si Osud jednou sed, jak bez dozoru kýs kluk rozpustilý, a potměšile celé víko zved a do kláves bít začal ze vší síly. A každičký ten dlaní jeho ráz vždy na tré kláves padá do týchž míst – ó verše mé, vztek slyším syčet z vás, ševelit bolest, klnout nenávist!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby