Sonet dedikační.

Josef Svatopluk Machar

Sonet dedikační.
Hle, taková je vděčnost poetů! K nim dobrý člověk důvěřivě chvátá a co má v srdci, má i na retu, a v srdci plno poctivého zlata. Ten milý poet dá Ti v odvetu – a tu je vděčnost jeho vrchovatá! – pochybných hořkých hrstku sonetů, podzimní sklizeň jeho právě sžatá. Jak málo je to – sám nejlépe vím... Však co lze jenom sklízet na podzim a v cizí půdě, vzduchu nezdravém? A Ty, jenž jsi to všecko klíčit zřel a zrát, když jsi tak věrně se mnou šel, vem to jen všecko nyní, bratře, vem! [5]