Sonet – prolog.

Josef Svatopluk Machar

Sonet – prolog.
Včera, či předevčírem ještě snad jsem viděl někde vlaštovici, a dnes už podzimní a šedý chlad se roztahuje po ulici. Z těch oken, kde klid mrtvý v letě vlád’, hlas piana zní řinkající; v křiklavých barvách tone městský sad, a k zemi padá listí mokvající. Je čas tu ozářených promenad, rým zlobných, mlh, jež houstnou v šeru a zoufanlivých podvečerů a marných starých želů z marných ztrát a litování uprchlého žití, jež přec snad mohlo více jasu míti... 6