Sonet z vesnice.

Josef Svatopluk Machar

Sonet z vesnice.
Pár bosých dětí jako běsi před vraty statků svévolí; na trávu po návsi se věsí prach hus a kachen; z stodoly zní tepy cepů, za vsí kdesi je echo hlučně hlaholí; ve žlutorudých barev směsi sad každý tone; v topoly u hřbitova pár vran teď slétlo; kouř z chalup padá ku zemi. Jdeš ze vsi. Siné, truchlé světlo chví dokola. A v šíři v dáli se nebe v posupný mrak halí nad zoranými pláněmi. 25